Roháče

3.-5.7. '04

Do Liptovského Mikuláše jsme přijeli s hodinovým zpožděním, takže naše představa o časném nástupu na hřeben Západních Tater vzala za své. Jediný raní spoj do Jalovce je už pryč a další by měl podle jízdního řádu odjíždět až ve čtvrt na jedenáct. Je sobota ráno a ačkoliv nad městem svítí slunce, mraky, zakrývající vrcholové partie, nevypadají příliš povzbudivě. Marně se pokoušíme sehnat odvoz a tak se rozhodujeme jet taxíkem. Je nás pět, Monika, Eva, Petr, Líba a já, takže by to ani nemuselo být tak drahé. Tedy pokud seženeme dostatečně velký taxík.

Warning: Use of undefined constant areaId - assumed 'areaId' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /mnt/web-data1/adamczyk_cz/public_html/www/hory/text.php on line 75

Babky 1566 m.n.m.

Podařilo se. Krátce po deváté hodině už šlapeme do kopce po zelené značce směrem k vrcholu Babky (1566 m.n.m.). Mraky se více a více trhají a začíná být jasné, že taxikářova předpověď ‘bude pršet celý víkend’ se alespoň v sobotu nenaplní. Cestou míjíme několik dalších výletníků různého stáří, většina jde však nalehko. Alespoň nám nezaberou místa na spaní.

Z Babek se otvírají první výhledy na hlavní hřeben Západních Tater. Dvoutisícovky jsou ještě stále v oblacích, ale Brestová a Skriniárky se před námi již rýsují. Tam někam by jsme chtěli dnes dojít.

Sivý vrch 1804 m.n.m.

Šlapeme a šlapeme, terén není moc náročný (podle mnohých tato část hřebene snad ani do Roháčů nepatří, nemá správnou výšku ani tvar). Traverzujeme Ostrý a kolem poledne už stojíme v sedle Priehyba pod Sivým vrchem. Slunce už za mraky zalézá jen výjimečně a tak se posilňujeme a holky chytají bronz (ale nenamazaly se opalovacím krémem, takže ještě budou litovat). Po pravé ruce se již neskrývaně vypíná Pachoľa a Baníkov.

Warning: Use of undefined constant areaId - assumed 'areaId' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /mnt/web-data1/adamczyk_cz/public_html/www/hory/text.php on line 75

Sivý vrch 1804 m.n.m.

Sivý vrch (1804 m.n.m.) je jedním z nejkrásnějších v Západních Tatrách a velmi fotogenický. Pomáhají mu k tomu bílé rozeklané vápencové stěny tu a tam porostlé sytě zelenou travou a kosodřevinou.

Na vrcholu se nezdržujeme příliš dlouho, dolu do sedla Pálenica je to co by kamenem dohodil a k plesu v Bobrovecké dolině jen o kousek dál. Tady nabíráme vodu a protože slunce příjemně hřeje a Brestovou máme za zády (i když pěkně do kopce), rozhodujeme se chvíli zůstat (a jen tak se natáhnout a lelkovat, uvařit večeři a pořádně se nadlábnout a chvíli jen tak zbůhdarma povídat o medvědech).

Podvečer

Po šesté hodině balíme a vyrážíme vzhůru hledat místo na spaní. Snažíme se jít co nejblíže vrcholu Brestové, aby jsme si ulehčili zítřejší výstup. Stany stavíme v závětří stranou od hlavního chodníku. Slunce zapadlo, ještě uvařit čaj a hurá na kutě. Jen co zalézáme, začíná pršet. Ale jen trochu.

Ráno se kolem nás válí chuchvalce mlhy, ale čas od času problýsknou nějaké ty sluneční paprsky a dávají tušit, že dnes bude ještě o něco lépe než včera. Balíme stany, snídáme a pečlivě po sobě zahlazujeme stopy. Za hodinu po probuzení už stojíme na vrcholu Brestové (1902 m.n.m.). Tady se rozkládá celé stanové městečko. Lidí je teď v Roháčích opravdu hodně. Někdo už vylézá ze stanu, ale většina ještě spí. Příliš se nezdržujeme. Máme před sebou dlouhou cestu přes hlavní hřeben Západních Tater, večer by jsme chtěli dorazit až k Jamnickým plesům. Mlha už se skoro roztrhala, tak vzhůru na Salatín.

Warning: Use of undefined constant areaId - assumed 'areaId' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /mnt/web-data1/adamczyk_cz/public_html/www/hory/text.php on line 75

Brestová 1902 m.n.m.

Pod vrcholem Salatín (2042 m.n.m.) sedí strážce parku a točí na videokameru stanové městečko na protějším kopci. Dává se se mnou do řeči. Já pozitivně hodnotím slunečný den, on se mne ptá na turisty na Brestové. Nakonec konverzaci sám ukončuje otázkou: A kde jste spali vy? Pak balí kameru a odchází.

Sestupujeme suťovištěm ze Salatína a když přelézáme Skriniarky, slunce už svítí ze všech sil. Lehce udýchaní vystupujeme na vrchol Spálené a odpočíváme. Otvírají se nám nádherné rozhledy na celý hlavní hřeben Roháčů. Přímo před námi rozložitý Volovec a od něj pak směrem k nám postupně Ostrý Roháč, Plačlivé, Tri Kopy, Hrubá Kopa a Baníkov. V dálce je pak vidět Hrubý Vrch a Bystrá, nejvyšší hora Západních Tater, a hřeben Tater Vysokých.

Roháče

Pozorujeme hrozny lidí na vrcholu Baníkova a poprvé litujeme, že jsme si pro návštěvu tohoto pohoří vybrali zrovna prodloužený víkend se statním svátkem. Prudkým stoupáním vyrážíme na Pacholi, ale nakonec ji těsně pod vrcholem traverzujeme a sestupujeme do Baníkovského sedla. Kromě hřebenové trasy sem vedou cesty z Parichvostu a od Roháčských ples, takže koncentrace turistů se začíná zvětšovat.

V předtuše problémů na vrcholové zajištěné cestě neztrácíme čas a hbitě vybíháme na vrchol. Tady už je skutečně živo. Hned za vrcholem na začátku ostrého skalního hřebene, zajištěného řetězy, se už vytvořila malá fronta. Ti co nechtějí čekat oblézají ostatní tu horem, tu spodem. S těžkými batohy na zádech jsme se rozhodli počkat a přelézt hřeben Baníkova standartním způsobem.

Warning: Use of undefined constant areaId - assumed 'areaId' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /mnt/web-data1/adamczyk_cz/public_html/www/hory/text.php on line 75

Hrubá kopa 2166 m.n.m.

Během sestupu z Baníkova (2178 m.n.m.) se obloha trochu zatáhla, takže slunce již nehřeje tak silně a vítr, který do této chvíle příjemně chladil začíná trochu studit. Před námi se vypíná Hrubá Kopa, další typický vrchol hřebene Roháčů. Její travnaté jižní svahy ostře kontrastují s příkrými srázy na severní straně a hranici mezi nimi tvoří právě hřebenová stezka. Hned za Hrubou Kopou hřeben pokračuje Třemi Kopami, trojvrcholovým skalním útvarem s pěknou, mnoha řetězy zajištěnou cestou. Bohužel i zde čeká velké množství turistů na uvolnění stezky.

Warning: Use of undefined constant areaId - assumed 'areaId' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /mnt/web-data1/adamczyk_cz/public_html/www/hory/text.php on line 75

Tri kopy

Po zdolání poslední, respektive první ze Třech Kop (jsou číslované od východu) cesta padá do Smutného sedla. Tady naštěstí mnoho turistů hřebenovku opouští a jdou zpátky buďto Smutnou dolinou, nebo na jih Žiarskou dolinou ke Žiarské chatě. My pokračujeme dále přes Nohavici vzhůru na Plačlivé a Ostrý Roháč.

Až na Plačlivé jsme nedošli, traverzujeme jej těsně pod vrcholem po jižním úbočí. Sestupujeme k rozcestníku nad Žiarským sedlem a pak dále po červené směrem k poslednímu dnešnímu vrcholu, na Ostrý Roháč (2048 m.n.m.).

Warning: Use of undefined constant areaId - assumed 'areaId' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /mnt/web-data1/adamczyk_cz/public_html/www/hory/text.php on line 75

Plačlivé 2125 m.n.m.

Stezka zde strmě stoupá vzhůru ke skalnatému dvojvrcholu. Na první z nich je potřeba vyšplhat úzkým žlabem zajištěným řetězy, druhý je přístupný pouze přes ten první. Z obou vrcholů se otevírají nádherné rozhledy zpět na hlavní hřeben Roháčů (Plačlivé, Tri Kopy, Baníkov) a dále na Jamnická plesa v Jamnické dolině, Wolovec, Hrubý vrch a Bystrou.

Slunce pomalu začíná zapadat a tak volíme sestup k Jamnickým plesům. Východní strana Ostrého Roháče je daleko rozervanější a strmější a začíná krásným, zajištěným, asi sedmimetrovým hřebínkem s příkrými srázy hluboko do údolí. V této části mne již při pohledu dolů trochu šimrá u žaludku.

Přes Jamnické sedlo sestupujeme k hornímu Jamnickému plesu a protože se stále více šeří, stavíme stany. Kromě nás zde bivakuje ještě pět lidí, u spodního plesa táboří další. Celkově dobrých dvacet kousků. Roháče jsou zkrátka díky státním svátkům v Čechách a na Slovensku dosti plné a tak se ani nedivíme, že se kolem deváté hodiny objevuje pět strážců národního parku, vybírá od nás příspěvky na záchranu kamzíka vrchového a na cestě do turistické útulny nás doprovází až k rozcestí k Žiarskému sedlu. Sami pak ještě vyráží nahoru do Žiarského sedla, aby stejné služby poskytli i ostatním bivakujícím horalům, které noc zastihla vysoko na Roháčském hřebeni.

Do útulny přicházíme za svitu našich čelovek v půl dvanácté. Je již skoro plná, tak zabíráme pět posledních míst a hurá na kutě.

Jamnický potok

Uvnitř tmavého dřevěného srubu se spí úplně jinak než pod stanem. Slunce ráno nedotírá na víčka a tak vstáváme až kolem půl desáté. Venku je již pěkné vedro, svěží vánek tady v dolině nefouká a my se jen těžce přemlouváme k návratu o osmset metrů výše. Nejde to. Vítězí osvěžení v Jamnickém potoce a kempu při ústí Jamnické doliny a návrat domů o jeden den dříve.

Původní plán přejít Roháčský hřeben až někam za Bystrou nám tedy nevyšel, ale zážitků jsme nasbírali hodně a alespoň máme důvod se sem zase jednou vrátit.